České sociální vědy v exilu

České sociální vědy prošly, podobně jako jiné vědní obory, třemi exilovými vlnami – po okupaci Československa v roce 1939, po nástupu komunistického režimu v roce 1948 a po ustavení tzv. normalizace jako důsledku vojenské intervence do obrodného procesu v roce 1968. V knize jsou zastoupeny jen dvě exilové vlny – poúnorová a „normalizační“. Kniha ukazuje na základě osobních rozhovorů, případně publikovaných interview, jak se nucení běženci vyrovnávali s novým prostředím, jak byli přijati a jak postupně dosahovali akademických, případně expertizních pozic na univerzitách a dalších pracovištích. Publikace je založena především na dvou základních „stavebních kamenech“ – na vlastních výpovědích českých exilových sociálních vědců (nejen sociologů, ale i některých historiků a politologů), které reprodukují poměrně věrně dobové ovzduší, a na ukázkách z jejich děl, jak z dob předexilových, tak z dob strávených v zahraničí. Hlavním cílem knihy je splatit dluh, který české sociální vědy mají vůči svým kolegům exulantům. Někteří se po roce 1989 na čas nebo natrvalo vrátili do „staré vlasti“, aby pomohli znovu ustavit zcela devastované společenské vědy – jejich pomoc byla výjimečná a nezištná. Publikace snad vhodně doplňuje dosud vydané knihy o českém exilu, protože speciální pozornost sociálním vědám zatím věnována nebyla. V tomto ohledu chce být kniha prvním vykročením na cestě k úplnějšímu poznání vývoje české sociologie, z níž exil nelze vyloučit.

Knihy značky Alena Miltova-Slon